Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Výchova k občanství - 7. ročník - Člověk jako jedinec

Zásady
lidského soužití
Vliv
osobních vlastností
Vztahy
mezi lidmi
Životní
perspektivy
Zdroje
informací

Životní perspektivy a dosažení životních cílů

Konfucius - „ Mladí potřebují radost a lásku, dospělí práci a přátelství, staří mír a pokoj“
Kyrgyzské přísloví – „Sedmkrát upadneš, osmkrát vstaň“
E.Oesch – „ K úspěchu nevede žádný výtah, musí se jít po schodech“
České přísloví – „ Není hanba upadnout, ale zůstat příliš dlouho ležet“

Životní cíle - jsou stanovovány a plněny každý den

Každý člověk má určité životní aspirace, tj. kvalitu a úroveň cílů, jež si sám vytyčuje a o jejichž splnění usiluje. Souvisí zejména s výkonností a sebevědomím člověka, závisí na dřívějších zkušenostech, úspěchu či neúspěchu. Někdy se hovoří o životních ambicích, t. o úsilí vyniknout a dosáhnout životních plánů

Ideály a sny

Zásady při stanovení životních cílů

Žádné řešení není dokonalé a nikdo není neomylný

Spokojený lidský život stojí na dvou nohách: na rodině a práci. Zatímco klíčovou hodnotou rodinného života je prostě mít rád, tak práce je přirozenou lidskou potřebou. Aby byl život plnohodnotný a harmonický, je třeba skloubit všechny stránky lidského života, a to rodinný život, pracovní život, citový život a občanský život tak, aby všechny aspekty života člověka byly vyváženy a každému z nich se dal v životě člověka spravedlivý díl, aby role člověka byly v rovnováze

Člověk jako jediný živý tvor má schopnost promýšlet svůj život dopředu, plánovat jej. Nežije tedy pouze přítomným okamžikem, nýbrž svými plány přesahuje do budoucnosti. Je si vědom, čeho nedosáhl, ale i čeho by chtěl dosáhnout – je si vědom cíle, je cílevědomý

Jestliže člověku chybí delší dobu životní cíl, většinou začne ztrácet smysl svého života a život se proto pro něj může stát bezútěšnou tíhou

Volbu životního cíle musí v první řadě provázet vážné rozhodnutí - dalším nezbytným krokem k dosažení cíle je plánování

Životní cíl nelze chápat jako nějaký pevný konečný bod, ale jako ukazatel směru cesty, která vede člověka dál

Životní cesta

Lidová moudrost přirovnává lidský život k proudu řeky nebo k dlouhé cestě.tato dvě přirovnání však nejsou zcela shodná: řeka teče předem určeným korytem, a i když můžeme jejímu proudu vzdorovat, jsou naše naděje na zásadní změnu toku marné. Naopak po cestě jdeme často z vlastního rozhodnutí (nejsme vlečeni proudem ) a obvykle můžeme na křižovatce změnit směr. Můžeme dokonce vědomě vykročit na „cestu dosud nevyšlapanou“ a stát se objeviteli. Rozpor mezi cestou, po níž o své vůli jdeme, a proudem, který nás vleče, je charakteristický po celý náš život.

Úsilí prožít život v rámci daných možností podle svých představ (vzít život do vlastních rukou) je výrazem aktivního přístupu k životu. Naopak smíření se se vším, co nás v životě potkává, bez snahy o změnu je známkou pasivního přístupu k životu, při kterém člověk zůstává ve vleku vnějších sil. Je životním uměním zvolit správný směr aktivního a pasivního přístupu k životu, vědět, co změnit a ovlivnit lze a co nikoli.

Ctižádost - nejde o to být lepší než ostatní, ale o to správně vyřešit svůj úkol, úspěšně obstát ve zkouškách, které člověku život přináší

T. G. Masaryk: „Člověk si musí najít cestu. Ale když ji opravdu hledáte, najdete ji dost brzy. A pak se jí musíte držet. Nebo zabloudíte.“