Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Lidský hlas

• lidský hlas je nejpřirozenějším ze všech hudebních nástrojů
• dá se jím také nejvíce vyjádřit, ať už patří lidovému zpěvákovi či vyškolené operní hvězdě
• zpívání je složitý proces
• lidé po celém světě mají zvuk lidského hlasu rádi a je nekonečně mnoho způsobů, jak jej využít
• v Číně a v dalších zemích Dálného východu stále platí silná tradice příběhy namísto vyprávění zpívat
• v islámských zemích přivolává hlas muezzina pětkrát denně lidi k modlitbám
• v Austrálii tvoří zpěv důležitou část kultury domorodců - je prostředkem, jímž si lidé předávají svou historii a svojí víru

Než zvuk vznikne

• zvuk vzniká tak, že plíce tlačí vzduch kolem hlasivek. Bránice ovládá pohyb vzduchu do plic a z plic
• svaly kolem úst přetvářejí zvuk z hlasivek na srozumitelné zvuky
• nosní, krční a hrudní dutiny pomáhají zvuku rezonovat Hlasivky se při mluvení a při zpěvu napínají
• dechem je rozkmitáváme, a tak vzniká zvuk
• výška tónů závisí na tom, jak rychle nebo pomalu hlasivky kmitají
• zpěváci mohou dát tomuto zvuku výraz, ale teprve až se naučí ovládat dech a svaly kolem úst

Druhy zpěvních hlasů

• zpěvní hlasy se rozdělují do skupin podle výšky, barvy a rozsahu
• mužské hlasy jsou hlubší než hlasy ženské, protože muži mají všeobecně větší hrtany s delšími hlasivkami
• u ženských hlasů rozlišujeme tři rozsahy v pořadí od nejvyššího k nejnižšímu:
• soprán - mezzosoprán - alt
• jejich mužské protějšky jsou:
• tenor - baryton - bas

V mnoha operách zpívá tenor part kladného hrdiny, soprán part hrdinky a bas zpívá postavu často zápornou. Chlapecké soprány znějí evropskými kostely a katedrálami již od středověku. Tehdy ženy v kostelích zpívat nesměly. Dnes již při některých mších zpívají i dívčí sbory.

Technika zpěvu na mikrofon je zcela odlišná od operního zpěvu. Operní zpěv se musí tzv. nést, aby zpěváky slyšeli i diváci v zadních řadách. Za zpěváky zpívající na mikrofon toto obstará elektronika.

Tóny zvýšené a snížené

každý tón naší tónové soustavy můžeme jednou nebo dvakrát zvýšit nebo snížit
• zvýšení tónů
• jednoduché zvýšení označujeme v názvu tónů příponou: -is
• dvojité zvýšení označujeme příponou: -isis
• snížení tónů
• jednoduché snížení tónů označujeme v názvu příponou: -es
• dvojité snížení označujeme příponou: -eses
• pozn: V příponě -isis a -eses se první -s- čte jako -z-

Tóny c, d, e, f, g, a, h, se považují za základní tóny, tóny zvýšené a snížené se souhrnně nazývají tóny odvozené nebo taky alterované. Snižování a zvyšování tónů se pak říká také alterace.

Shrnutí tónů základních a odvozených

tóny 2x zvýšené	cisis	disis	eisis	fisis	gisis	aisis	hisis
tóny 1x zvýšené	cis	dis	eis	fis	gis	ais	his
tóny základní	c	d	e	f	g	a	h
tóny 1x snížené	ces	des	es	fes	ges	as	b(hes)
tóny 2x snížené	ceses	deses	eses	feses	geses	asas	heses

Vyjímky v označování

• místo hes většinou používáme názvu -b- (čti bé)
• místo ees používáme es
• místo aes používáme as
• místo eeses používáme eses
• místo aeses používáme asas