Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Chemie - 8. ročník - Anorganické sloučeniny

Úvod
k anorganické chemii
Oxidy Sulfidy Dělení látek
podle kyselosti
Kyseliny Hydroxidy Soli Řešené
příklady
Cvičení
Literatura

Úvod k anorganické chemii

Co je anorganická chemie?



Anorganická chemie je věda zabývající se studiem struktury a vlastností anorganických látek, jejich přípravou a použitím.

Mezi anorganické látky řadíme všechny chemické prvky a anorganické sloučeniny - sloučeniny všech prvků s výjimkou většiny sloučenin uhlíku, které jsou předmětem zkoumání organické chemie. K anorganickým sloučeninám uhlíku patří jen oxidy uhlíku, kyselina uhličitá a její soli a některé další jednoduché uhlíkaté sloučeniny.

Anorganické sloučeniny jsou tvořeny více než 100 prvky. Obsahují kovalentní, iontové i kovové vazby, kterých se mohou účastnit valenční elektrony umístěné v atomových orbitalech s, p, d, f. Vlastnosti anorganických sloučenin jsou proto ve srovnání s organickými sloučeninami velmi rozmanité.



Názvosloví anorganických sloučenin



Chemické názvosloví (chemická nomenklatura) je soubor pravidel, podle nichž se tvoří názvy a vzorce chemických látek.

votocek Emil Votoček (1872 - 1955) nesmírně se zasloužil
o české chemické názvosloví, které vytvořil spolu s A. Sommerem - Baťkem
a také jej prosadil. Právem je považováno za nejdokonalejší a
nejdůmyslnější chemické názvosloví v národním jazyce vůbec.
obr. Animovaná chemie - CD
Nejstarší název chemických sloučenin je tzv. triviální (tradiční). Vzniklo v době, kdy struktura sloučenin nebyla známa, a nejčastěji bylo odvozeno z názvu zdroje, ze kterého byla látka získávána (např. močovina, kyselina citronová) nebo z některé z jejích vlastností. Triviální název se u mnoha sloučenin stále používá, hlavně tam, kde by pojmenování jiným způsobem bylo složité. Naproti tomu název systematický vystihuje přesné složení sloučeniny, případně i strukturu, je z něj možno odvodit její vzorec. foto/nazevanorg
    obr. Animovaná chemie - CD


Poznámka: Nejvyšší mezinárodní autoritu v oblasti chemického názvosloví je IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry). Doporučení IUPAC se tykají anglického názvosloví. Převodem anglického názvosloví do češtiny se zabývá Národní centrum IUPAC pro Českou republiku v Praze.

Systematycké názvosloví anorganických sloučenin je tvořeno podstatným jménem a přídavným jménem a je založeno na hodnotě oxidačních čísel prvků ve sloučeninách.
Podstatné jméno se uvádí v názvu jako první, ve vzorci je pořadí značek opačně.
oxid uhličitý       CO2

Oxidační číslo (ox. č.) je náboj, který zdánlivě mají jednotlivé atomy v molekule sloučeniny. Umožňuje vyjadřovat slučivost prvků.

Pravidla pro určování ox. č.:

1. Ox. č. se označuje římskou číslicí a píše se vpravo nahoře.
CuO-II

2. Ox. č. může mít hodnotu kladnou, zápornou nebo může být rovno nule, např. FeIIICl3, HCl-I, Cu0.


3. Ve vzorci se prvně uvádí značka prvku s kladným oxidačním číslem a potom značka se záporným oxidačním číslem.
CuIIO-II

4. Nesloučené a sloučené atomy téhož prvku mají oxidační čísla 0.
Zn0, Cl20

5. Atomy kyslíku mají ve většině sloučenin oxidační číslo -II.
CuO-II

6. Atomy vodíku mají ve většině sloučenin oxidační číslo +I.
H+ICl

7. Součet hodnot oxidačních čísel atomů prvků ve vzorci se rovná 0.
CuIIO-II
1.II + 1.(-II) = 0

8. Kovy mají ve sloučeninách kladná oxidační čísla.
CuIIO-II

9. Ox. č. jednoatomového iontu je rovno jeho náboji.
iont Al3+ ox. č. AlIII

10. Součet oxidačních čísel v iontu je číselně roven náboji iontu.
iont SO4 2- 1.VI + 4.(-II) = -II

Třídění anorganických sloučenin



../trideni
nahoru