Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

• Úvod
• Kočka
• Pes
• Morče
• Zlatý křeček
• Andulka
• Akvarijní rybky
• Otázky
• Literatura a internetové odkazy

Úvod

Než si pořídíte nějakého živočicha, musíte si zjistit, zda netrpíte alergií na srst zvířat nebo na ptačí peří.

Než si vybraný druh pořídíte, měli byste získat souhlas všech členů rodiny.

Promyslete si dobře, jestli se budete umět postarat o živočicha během celého jeho života a jestli vás to bude bavit.

Před pořízením daného zvířete je třeba si sehnat a podrobně prostudovat vhodnou literaturu o jeho chovu. Ne každé zvíře, např. ne každou kočku, lze chovat pouze uvnitř bytu. Zvíře potřebuje volný výběh do okolí. Než si vybraný druh pořídíte, poraďte se s odborníkem (veterinářem). Pokud nemáte vhodné podmínky pro chov daného zvířete, v žádném případě si je nepořizujte.

nahoru

Kočka

O původu kočky bylo mnoho dohadů, nověji se uvádí, že pochází z egyptské kočky plavé. V Evropě byly kočky domácí zpočátku pravděpodobně kříženy s kočkou divokou, jak o tom svědčí zbarvení a kresba srsti našich koček.

Plemena kočky

Mimo běžné domácí kočky, u nichž zpravidla není znám rodokmen ani původ, lze rozlišovat několik skupin plemen tzv. ušlechtilých koček.

Perské a exotické kočky

Polodlouhosrsté kočky

Krátkosrsté a somálské kočky

Siamské a orientální kočky

Prostředí pro chov kočky

Prostředí, ve kterém chceme kočku chovat, je potřeba řádně připravit. Především ji musíme najít místo na spaní. Má být poněkud vyvýšené a má mít, pokud možno, stálou teplotu. Škrabání nábytku zamezíme, když na prkénko asi 0,5 m dlouhé napneme kus koberce, na němž si kočka brousí drápky. Chceme-li uspokojit její touhu po lezení, postavíme někde žebřík nebo schůdky. Zabráníme tak lezení po nábytku, ohrožování záclon apod. Nesmíme zapomínat, že nová kočka nezná zpočátku své místo, a proto ji nějakou dobu z tohoto místa nepouštíme.

Kočka je zvíře čistotné a snadno ji naučíme, aby se vyprazdňovala na jednom místě. K vyprazdňování se osvědčuje umělohmotný podnos, do něhož nasypeme výstelku (tzv. kočkolit). Podnos (tzv. kočičí záchod) i kočkolit koupíme v prodejně potřeb pro zvířata. U koček však bývá běžným jevem, že občas nečekaně zvracejí. Kdo si tedy pořizuje do bytu kočku, musí počítat také s tím, že občas bude muset z různých míst v tomto bytě odstraňovat její zvratky. Chov kočky je z hlediska zdravotního při špatné hygieně rizikový. Člověk se může nakazit například toxoplazmózou - chorobou přenášenou kočkami.

Péče o kočku

Chovatel má věnovat pozornost srsti koček, kterou má denně česat a kartáčovat. Zvláště nutná je tato péče u dlouhosrstých plemen, jinak srst snadno zplstnatí. Kočky koupáme jen výjimečně, k ošetřování srsti to není potřeba.

Pozornost věnujeme uším. Vytíráme je jednou týdně jemným hadříkem zvlhčeným v rostlinném oleji. Oči vytíráme vatou, navlhčenou v borové vodě. Pravidelně prohlížíme zuby.

Kočka je masožravec. Mladým zvířatům dáváme mléčné kaše i spařené ovesné vločky s mlékem. Dobu krmení, která je zpravidla dvakrát denně, je třeba u kočky pečlivě dodržovat. Je velmi důležité, aby kočka měla k dispozici dostatek čerstvé pitné vody. A to i tehdy, když dostává také mléko. Tekutiny nesmějí být příliš studené, mají mít pokojovou teplotu.

Nemáme-li v úmyslu odchovat koťata, doporučuje se dát zvířata kastrovat.

Chování kočky

Ukazatelem nálady kočky a předzvěstí jejího chování je poloha uší. Klidná kočka má ušní boltce v přirozené poloze. Pokud má kočka uši položené a vytočené stranou, znamená to, že má strach. Připravuje se k obraně. Prskající kočka s ušima položenýma vzadu je ohrožena a brání se.

nahoru

Pes

Pes domácí je nejspíše domestikovaný poddruh vlka obecného, nejstarší domestikované zvíře vůbec. Předpokládá se, že byl domestikován před minimálně 15 000 lety.
Psi jsou, stejně jako jejich předkové vlci, sociální zvířata, zvyklá žít ve smečkách s jasně danou hierarchií. Psi, kteří žijí s lidmi, vnímají své majitele jako svoji smečku a svého pána jako nadřazeného jedince. Problémové chování psů a jejich agresivní projevy, které někdy vedou až k útoku na člověka, je velmi často způsobeno tím, že pes vnímá svého majitele jako podřazeného jedince a sám se považuje za "vůdce smečky". K tomu dochází, pokud majitel nedovede svého psa zvládnout a vychovat.
Pes je člověkem využíván k řadě činností a hrál velkou roli v lidských dějinách, hospodářství i kultuře. V dnešní době často plní roli domácích mazlíčků, od kterých se neočekávají žádné pracovní výkony.

Plemena psa

Plemena psů byla vyšlechtěna z prapůvodního předka všech psů, vlka. Během dlouhé historie domestikace psa bylo vyšlechtěno bezpočet plemen, která se od sebe liší vlastnostmi jak fyzickými (délka a barva srsti, velikost, postava), tak povahovými; z toho se odvíjí i využití jednotlivých plemen k různým účelům.
Podle Mezinárodní kynologické federace (FCI) se rozlišují:

plemena ovčácká, pastevecká a honácká

pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi

teriéři

jezevčíci

špicové a tzv. primitivní plemena

honiči a barváři

ohaři

slídiči, retrívři a vodní psi

plemena společenská

chrti

nahoru

Morče

Morče je domácí zvíře, které domestikovali peruánští Indiáni. Chovali je dávno před příchodem Španělů do Ameriky. Do Evropy je převezli španělští mořeplavci. V pořadí zvířat, které lze doma chovat, stojí morče na jednom z předních míst. Zpravidla nekouše, nesnaží se utéci. Nechá si líbit projevy mazlení, i když mu nejsou vždy příjemné. Morčata rozeznávají v domácnosti některé osoby, dovedou se hlásit o potravu, poznají a jinými zvuky vítají toho, kdo si s nimi hraje a bere je na procházku.

Prostředí pro chov morčete

Morčata můžeme ubytovat v ohrádce z hustého pletiva na zahradě. Ohrádku chráníme proti přímému slunci. Jako úkryt poslouží vhodně velká a upravená bednička s dřevěnou podlahou, která zůstává suchá. Ohrádka musí být shora kryta, aby morčata nenapadla kočka, pes nebo potkan. V místnosti chováme morčata v bedýnce vysoké 0,3 m a prostorné asi 1 x 0,5 m. Stelivo měníme dvakrát týdně, doporučuje se ovesná sláma nebo dřevěné hobliny. Teplota vhodná k chovu má být asi 18 °C, prostor musí být chráněn před průvanem.

Péče o morče

Morčata krmíme v létě zelenou pící, luční trávou, jetelovinou a k tomu přidáváme 20 - 50 gramů zrní (ovsa, ječmene). V zimě krmíme senem, 50 - 100 gramy krmné řepy nebo mrkve a stejným množstvím jadrného krmiva jako v létě.

Při chovu morčat dbáme především těchto zásad: chráníme je před chladem, průvanem, nepřekrmujeme je, nevystavujeme přímému slunci a krmíme přirozeným krmivem, ne odpadky z kuchyně. Nezapomínejme na přísun čerstvé pitné vody.

Udržujeme je v suchu a čistotě.

Morčata se dožívají 2-7 let.

nahoru

Zlatý křeček

Zlatý nebo také syrský křeček je dnes jedno z nejrozšířenějších zvířat chovaných doma. Jeho původní vlast je Přední Asie. K nám se dostali zlatí křečci v roce 1945 z Londýna. Barevné odchylky, bílý a žemlový křeček, se projevily poměrně pozdě. Z našich zvířat je křečkovi zlatému nejblíže příbuzný mnohem větší křeček polní, který se pro chov doma nehodí.

Prostředí pro chov křečka

Zlaté křečky chováme buď v bedýnkách, nebo v teráriích s rozměry dna nejméně 0,4 x 0,3 m a výškou alespoň 0,2 m. Bedýnku přikrýváme víkem z dírkovaného plechu nebo hustého pletiva. Prostředí pro chov má být dobře větratelné, ale nesmí do něho táhnout; má být jen mírně osvětlené. Křečci jsou čilá zvířata a to hlavně v noci. Z tohoto důvodu mají mít v bedýnce nějaké nářadí na lezení. Jedno místo má být vyhrazeno pro krmení. Křeček, má-li dost vhodného stlaní, si udělá hnízdo kdekoliv a můžeme ho pak ve dne, když spí, dobře pozorovat. Není tedy nutné umísťovat v jeho teráriu zvláštní budku. Podlaha má být vystlána hoblinami, které vyměňujeme jednou týdně. Křečky chováme za pokojové teploty. Chováme-li je v nevytápěné místnosti, některé kusy upadají do tzv. zimního spánku. Velmi málo se pohybují a málo žerou, v přírodě žijí ze zásob.

Péče o křečka

U zlatých křečků v zajetí se často projevuje instinkt shromažďování potravy. Přebytky snášejí v široce naplněných lícních torbách na jedno místo. Je správné, jestliže křečkům nebráníme v této činnosti. Musíme však dbát, aby se nashromážděné krmení nezkazilo. A to tím, že je včas odstraníme. Křečky krmíme nejrůznější rostlinnou potravou: luční trávou, jetelovinou, v zimě senem, různou zeleninou, ovocem a jadrným krmivem (pšenicí, ječmenem, ovsem, kukuřicí, slunečnicovými semeny). Denně je napájíme čerstvou pitnou vodou z těžké nádoby, aby ji křeček nemohl převrhnout. Krmíme jednou denně, nejlépe vždy večer.

Pravidelné krmení vždy ve stejnou hodinu podporuje chuť zvířat a prospívá jejich krotkosti. Jednou týdně je dobré do krmení přidat kousek vařeného vejce či vařeného masa.

Křeček zlatý se v zajetí rozmnožuje snadno, někdy dokonce více, než si přejeme. Ve většině případů je nutné oddělit samce od samice s mláďaty, a proto musíme mít připravenou další bedýnku. Také narozená mláďata musí být rozdělena, když jsou 4-5 měsíců stará, jinak dochází ke rvačkám.

Křeček se dožívá zpravidla 4 let.

Andulka

Andulka je australský papoušek. Původní barva tohoto druhu v přírodě je zelená, bylo však vyšlechtěno mnoho barevných variant. Sameček má modravé, samička bílé ozobí. Chov andulek je velmi snadný a vděčný, jedinou nevýhodou je snad někdy přílišný a nepříjemný křik.

Prostředí pro chov andulky

Klec pro chov má mít rozměry alespoň 0,6 x 0,4 x 0,4 m. V kleci umísťujeme dřevěná bidélka nejlépe s kůrou. Dno klece pokryjeme vrstvou písku. V kleci nesmí chybět nádoba, která umožňuje přístup k čerstvé pitné vodě. Klec umístíme tak, aby byla chráněna před průvanem. V místnosti můžeme andulky snadno ochočit a nechávat je, aby se zde proletěly. Musíme je přitom chránit před nebezpečím.

Péče o andulky

Hlavní krmivo andulek je proso a loupaný i neloupaný oves, travní semeno, hlávkový salát a různá jiná zelenina, zvláště mrkev. Vápník dodáváme ve formě vaječných skořápek nebo sépiové kosti. Krmí-li ptáci mláďata, podáváme prvních 10 dnů směs ze strouhaných vajec vařených na tvrdo, mleté syrové mrkve a strouhanky.

Andulky hnízdí po celý rok, mají-li k dispozici vhodnou budku nebo dutinu. O chov mladých se ale máme snažit jen od dubna do září. Mimo tuto dobu máme odebrat všechny budky, v nichž nejsou mláďata. Samička snáší vajíčka každý druhý den a sedí od prvního dne snůšky. Mláďata se líhnou po 18 dnech, bývá jich 4 - 8 a zůstávají na hnízdě 5 týdnů. Po tuto dobu je rodiče krmí.

U andulek se poměrně často vyskytují nemoci, pravděpodobně proto, že je tento druh chován v zajetí už velmi dlouho.

nahoru

Akvarijní rybky

Akvaristika (aklimatizace a chov rybek v zajetí) má v Evropě více než stoletou tradici. První chovatelé akvarijních rybek byli Číňané. Do Evropy dovezli první rybku (karase zlatého) portugalští námořníci. Prostředí pro chov akvarijních rybek Akvarijní rybky chováme ve skleněných nádobách - akváriích. Akvária mohou být trojího typu. Největší akvária (o objemu alespoň 50 1 vody) jsou sestavována ze skleněných tabulí do konstrukce z kovových úhelníků. Menší akvária jsou slepována lepidlem na sklo bez kovové konstrukce. Nejmenší akvária jsou tzv. elementky ? celoskleněné nádoby. Používají se jako pomocné nádrže a pro množení rybek.

Příprava nádrže

Na dno nádrže ukládáme propraný říční písek. Vodní rostliny sázíme do nádrže před nalitím vody nebo můžeme vodu nalít do poloviny nádrže, rostliny zasadit a vodu dolít. Vysázené rostliny nemají zakrývat pohled do akvária. Rybky vypustíme do nádrže až po několika dnech. Nádrž nahoře zakryjeme skleněnou deskou, která brání vyskakování rybek a padání prachu do vody. Umělé osvětlení nádrže má být shora.

Vodní rostliny pro akvária

Rostliny, které do písku na dně nádrže zasazujeme, jsou většinou druhy tropické nebo subtropické. Jejich vegetační období je celoroční. Zejména jsou známé různé druhy rodu Echinodorus a Vallisneria. Velmi dobře se množí odnože Ceratopteris. Pro chladnější akvária je vhodná Elodea (vodní mor). Dekorativní je rostlina Cryptocoryne a stolístek Myriophyllum.

Úprava vody

Vodu v akváriu okysličujeme provzdušňovacím zařízením. Většina exotických rybek vyžaduje teplotu vody alespoň 20 °C. Proto vodu ohříváme elektrickým topným tělískem. Hodnota pH vody v akváriu má být v rozmezí 5-8. Reakci vody určujeme indikátorem, vodu okyselujeme rašelinou nebo alkalizujeme vápencem.

Vybavení akvária

Teploměr ke kontrole teploty vody.

Plovoucí krmítko, které brání rozptylování suchého krmiva po hladině vody.

Gumová hadice (s průměrem do 10 mm); asi 1-1,5 m dlouhá na vypouštění vody z akvária.

Provzdušňovací zařízení.

Topné tělísko (velikost podle rozměru akvária).

Indikátor pH.

Rozdělení akvarijních rybek

Akvarijní rybky rozdělujeme do 3 skupin podle toho, jakou teplotu vody vyžadují:

Do první skupiny řadíme ty rybky, které bez problémů snášejí teplotní výkyvy vody pod 20 °C (např. paví očko, žanérka, tetra červená, kardinálka); v obývaném bytě není třeba akvárium vytápět.

Do druhé skupiny řadíme rybky, kterým vyhovuje optimální teplota mezi 20 - 24 °C; do této skupiny patří většina tropických rybek.

Do třetí skupiny patří rybky, které vyžadují teplotu nad 24 °C; sem patří náročnější druhy afrických cichlid; akvárium musíme po celý rok vyhřívat.

Základní skupiny akvarijních rybek

Cichlidy - jsou mezi chovateli oblíbené, i když je jejich chov náročný; zajímavá je jejich péče o potomstvo, v té době jsou velmi bojovné a ostatním rybkám nebezpečné; nejkrásněji vybarvené rybky pocházejí z teplých středoafrických jezer.

Halančíci - obývají tropické vody celého světa; mají výrazné zbarvení; jsou ale náročné na chov.

Kaprovité rybky - pocházejí z vod indomalajské oblasti a Afriky; jsou to všežravci, přijímají potravu živočišnou (plankton, nítěnky) i potravu rostlinnou; vyžadují teplotu nad 20 °C; patří sem danio, rasbora, kardinálka, karas zlatý aj.

Labyrintky - žijí v tropech Afriky a Asie; žijí v kalných a teplých vodách chudých na kyslík, a proto se nadechují přídavným orgánem - labyrintem; doporučená teplota vody pro jejich chov je 22 - 24 °C; patří sem rájovec, čichavec, bojovnice aj.

Tetry - pocházejí z tropů a subtropů Afriky a Ameriky. Vyžadují teplotu vody kolem 25 °C; jsou to krásně vybarvené rybky, velmi čilé, až na výjimky masožravé.

Živorodky - pocházejí z tropů a subtropů Ameriky; jsou krásně vybarvené, odolné a schopné reprodukce; jsou vhodné pro začínající chovatele. Na dně akvárií je možno chovat např. sumečky a krunýřovce. V akváriích je dobré chovat spolu více druhů rybek a vytvořit porostem i úpravou dna dostatek úkrytů, aby rybky nebyly rušeny.

nahoru

Otázky

1. Čím se živí kočka?
2. Za jakých podmínek je možné chovat kočku v bytě?
3. Jak poznáš, že se kočka připravuje k obraně?
4. Proč je pro hlodavce nezbytná i tvrdá potrava?
5. V jakém prostředí chováme morče?
6. V čem ubytujeme v bytě křečka?
7. Čím krmíme andulky v době hnízdění?
8. Jak má být vybavena klec pro andulky?
9. Čím má být vybaveno akvárium?
10. Jakou reakci - hodnotu pH vyžadují rybky v akváriu?
11. Které druhy akvarijních rybek znáš?

Literatura

Pěstitelství pro 6.- 9.ročník, nakladatelství Fortuna

Internetové odkazy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Plemena_koček

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pes_domácí

http://www.chovatelka.cz

http://www.celysvet.cz