Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Trubka

Charakteristika

• dechový žesťový nástroj
• ze všech v současnosti používaných žesťových nástrojů dosahuje vůbec nejvyšších tónů
• nepočítaje její menší variantu, piccolo trubku
• široké využití prakticky ve všech hudebních žánrech
• v klasické hudbě, jazzu, popu, latinskoamerické hudbě aj.

Popis nástroje

• základ trubky tvoří mosazná trubice ohnutá do tvaru připomínající spirálu
• trubice celkově neměří více než 132 cm
• má dvě části
• první část (směrem od nátrubku) je válcového tvaru (64 cm)
• druhá část je kónická (67,5 cm)
• zvuk vzniká foukáním vzduchu do nátrubku přes sevřené rty, které mají podobnou funkci jako plátek u dřevěných nástrojů
• rozechvívají sloupec vzduchu v nástroji, čímž vzniká zvuková vlna šířící se dále do nástroje fungujícího jako rezonátor
• tón nástroje se mění primárně změnou nátisku (změnou napětí rtů a tlaku vzduchu)
• takto lze na trubku zahrát řadu alikvotních tónů
• ddělitelnou, ale nezbytnou součástí trubky je nátrubek
• jeho tvar má veliký vliv na barvu tónu nástroje (stejně jako u ostatních žesťových nástrojů)

Historie

• trubka, podobně jako ostatní žesťové nástroje, má svůj původ v hraní na zvířecí rohy či duté zvířecí kosti
• ve starověku se objevily již primitivní trubky
• původně měly spíše jiné funkce než čistě hudebně-estetické
• povzbuzovaly odvahu útočících vojsk či doprovázely slavnostní okamžiky jako příchod panovníka
• tyto trubky se již vyráběly uměle z mědi, stříbra a též ze dřeva
• příkladem starověkého předchůdce moderní trubky je římská tuba
• ve středověku měla trubka důležitou úlohu při zahajování rytířských turnajů, oslavách vítězů apod.
• trubky měly původně rovnou trubici, která byla však kvůli své délce nepraktická
• v 15. století měla trubka esovitě zahnutou trubici a od počátku 16. století má již smyčkový tvar
• od 17. století má své místo i v orchestrální hudbě
• nejvýznamněji se uplatnila v dílech J. S. Bacha a G. F. Händela
• v tomto období byly trubky nejčastěji laděny v D a zejména u vojska v Es
• hluboké trubky se nazývaly principali, vyšší clarini
• po této době slávy však nastává doba jistého úpadku, kdy trubka sloužila především k rytmickým akcentům a harmonickým výplním

Pozoun

Charakteristika

• pozoun neboli trombón je žesťový hudební nástroj - možné jsou oba názvy
• trombón pochází z latiny
• pozoun z němčiny - nezřídka se člověk ale může setkat s názorem, že trombón je větší (má větší menzuru), což je pravděpodobně způsobeno fonologickou podobností se slovem bombardón
• pozounu se používá nejen v orchestrech, ale i v kvartetech, kvintetech, v jazzu a samozřejmě se uplatňuje i jako sólový nástroj, nejčastěji s doprovodem klavíru.

Popis nástroje

• podle klasifikace patří mezi aerofony
• zvuk vzniká chvěním rtu na nátrubku
• v soustavě trubek ústících do ozvučníku se pak vytváří charakteristický tón

Historie

• pozoun je jedním z nejstarších hudebních nástrojů vyrobených z kovu
• v minulosti se používala širší škála druhů pozounu
• na základě jazykopisných údajů vznikl ve Španělsku
• první doložená zpráva o využití nástroje pochází z 15. století
• existovaly pozouny diskantové, altové, tenorové, basové a kontrabasové
• dnes se používají především pozouny altové, tenorové a basové, diskantové a kontrabasové se používají zřídka, ale můžeme je nalézt.
• v období baroka byl pozoun využíván jako sólový nástroj, později v klasicismu jeho využití pokleslo z důvodu menšího obsazení symfonického orchestru
• návrat pozounu nastal v období romantismu, ve kterém skladatelé začali znovu preferovat velký symfonický orchestr

Tuba

Charakteristika

• tuba je basový žesťový dechový nástroj, někdy zván jen „bas“
• v orchestrech se tento nástroj objevuje od 19. století a hraje se na ni většinou kvůli její značné hmotnosti vsedě