Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Zeměpis - 8. ročník - Česká republika - přírodní poměry

Poloha,
rozloha
Vývoj
území
Povrch
podnebí
Přírodní
poměry
Surovinové
zdroje
Půda,
ochrana přírody
Zdroje informací

Surovinové zdroje na našem území

Ložiska nerostných surovin se dělí do tří kategorií

Energetické suroviny

Naše země není surovinově soběstačná, i když se u nás vyskytuje mnoho druhů rudných surovin, ale většinou v malém, netěžitelném množství. Energetické suroviny jsou kromě uranu organického původu

Černé uhlí
6 pánví
  • Ostravsko-karvinská
  • Kladenská
  • Plzeňská
  • Žacléřsko-svatoňovická
  • Rosicko-oslavanská
  • v současnosti je těžba v útlumu a ve většině pánví se netěží, těžba pouze na Karvinsku
Hnědé uhlí
  • povrchová těžba v Podkrušnohoří pokrývá naši spotřebu
  • je nejdůležitější surovinou naší energetiky a chemického průmyslu
Lignit
  • těžba v České republice byla již ukončena
  • nejmladší uhlí
Ropa a zemní plyn
  • těží se v malém množství u Hodonína
  • spotřeba ropy a zemního plynu je zajištěna dovozem (ropovody a plynovody z Ruska a Ingolstadtu)
Uran
  • v současnosti doznívá těžba u Žďáru nad Sázavou
  • surovina pro jadernou energetiku


Ložiska rud

Poskytují metalurgické suroviny, těžba pokrývá až 6% potřeby průmyslu, vzhledem k malému rozsahu a nízké výtěžnosti je však těžba nerentabilní.



Nerudné suroviny

nerudné suroviny jsou na našem území zastoupeny v dostatečném množství, nejvíce se uplatňují ve stavebnictví, ve sklářském, keramické, slévárenském, chemickém a potravinářském průmyslu

Kaolín
  • Plzeňsko (Horní Bříza, Kaznějov)
  • Karlovarsko (Stará Role, Chodov)
  • surovina pro výrobu porcelánu
Sklářské písky
  • Turnovsko
  • Adršpach
  • Českolipsko
  • obsahují až 98% křemene
Žula
  • Posázaví
  • Sedlčansko
  • Českomoravská vrchovina
  • stavební materiál
Vápenec
  • Český kras
  • Železné hory
  • surovina pro výrobu vápna a cementu


Na našem území se nacházejí také: český granát – severovýchodní Čechy (zpracovává se v Turnově) a vltavín (jižní Čechy).

Po roce 1990 došlo k zásadnímu přehodnocení surovinové politiky státu, v důsledku snižování energetické náročnosti průmyslu a zvyšování dovozu zemního plynu dochází k postupnému poklesu nerentabilní těžby.