Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Dačice

zpět

Dačice jsou jedním z nejstarších měst Českomoravské vrchoviny. První písemná zpráva pochází z roku 1183 a dokládá existenci osady vzniklé na křižovatce obchodních cest, které spojovaly Znojemsko s jižními Čechami a Jihlavsko s Rakouskem.

V roce 1377 obdržely Dačice městská privilegia, ale nejvýznamnějšího rozmachu dosáhlo město v době, kdy se jeho majiteli stali Krajířové z Krajku. Z Dačic udělali své sídelní město a to přineslo prudký rozkvět nejen řemesel.

Vznikaly nejrůznější cechy. Město získalo právo konat trhy, mílové právo, právo vařit pivo i právo soudní. Dačičtí měšťané si začali budovat výstavné domy. V 16. století pozvali Krajířové italské stavitele, kteří se zde usadili a svým dílem proměnili goticky strohé město v město renesanční. Domy dostaly renesanční štíty, vznikla nová radnice, oba zámky, věž kostela sv. Vavřince, vyrostla nová městská čtvrť kolem zámku.

Další stavitelsky významnou epochou Dačic bylo baroko. Koncem 17. století však přišly velké pohromy. Nejprve zachvátil město mor a později požár, který způsobil zkázu renesanční a barokní podoby města. K nejvýznamnějším dochovaným barokním památkám patří areál františkánského kláštera s kostelem sv. Antonína Paduánského, sousoší Panny Marie před novým zámkem a kostel sv. Vavřince, který s přilehlou renesanční věží tvoří dominantu města.

Rok 1843 přinesl městu světové prvenství. Tak běžná věc, jakou je kostkový cukr, se zrodila v jednom z domů na Palackého náměstí v Dačicích. O tom, jak první kostka cukru spatřila světlo světa vypovídá stálá expozice v Městském muzeu a galerii.

V 19. století došlo k velkým změnám ve státní správě tehdejšího Rakousko-Uherska a Dačice se staly sídlem okresních úřadů a okresním městem zůstaly s přestávkou v období druhé světové války až do roku 1960.

Od roku 1990 je historické jádro města vyhlášeno městskou památkovou rezervací.