Kaplice vznikla ve středověku. Poprvé je o ní psáno v roce 1257.
Nacházíme se blízko hranic. Ve středověku byly okolo nás neprostupné lesy. Těmi lesy vedla cesta, která spojovala Čechy s Rakouskem. Přepravovalo se po ní různé zboží, hlavně sůl. Obchodníci na cestě potřebovali odpočívat, zastavovali se v údolí řeky Malše, kde se my právě nyní nacházíme. Na odpočinkovém místě začala vznikat vesnice, která se pomalu rozrůstala a na obchodní cestě do Rakouska byla důležitým místem. (dalším důležitým místem na cestě byl rakouský Freistadt dříve Cáhlov, stezka se podle měst jmenovala kaplická nebo také cáhlovská)
Nedaleko o nás vedla další obchodní stezka z Lince do Vyššího Brodu a dále do Českého Krumlova. Jmenovala se linecká. Také po ní se dopravovala hlavně sůl.
V roce 1257 tu byl kostel, náměstí a několik přilehlých ulic. Městem se Kaplice stala až v roce 1382. Vládla jí šlechta. Panovníky zde byli páni z Pořešína. Později Rožmberkové, nakonec patřila Buquojům z Nových Hradů. Kaplice se pod vládou šlechty hodně rozvíjela a rozrůstala. Získala mnoho práv.
Nebyly však jen doby dobré. Během několika stovek let postihlo město mnoho katastrof. Často to byly požáry. Město zažilo i válečné nepokoje v době husitské nebo během třicetileté války. Po dobách zlých se obyvatelstvo vždy vzchopilo a město se znovu začalo rozvíjet.
Kaplice však nikdy nebyla velikým městem. Působila spíš venkovsky. V roce 1869 zde žilo jen 2 252 obyvatel. Také domů zde nestálo mnoho - okolo 350. Proto byla chvíli městys (větší než vesnice-menší než město) V té době zde žili Němci a Češi. Němců byla většina, Čechů menšina. Žili spolu v míru. Město jim bylo společným domovem. První konflikty začaly po 1.světové válce. To se Kapličtí Němci chtěli poprvé odtrhnout od Čech, ale neúspěšně. Pak byl život v Kaplici zase klidný a svobodný.
Městem se znovu Kaplice stala až v roce 1936. A již v roce 1938 chtěli kapličtí fašisté, aby se město připojilo k hitlerovské říši. Jejich přání se vyplnilo. (Mnichovská dohoda – odtržení pohraničního území) Češi se museli vystěhovat do vnitrozemí (jen několik Čechů v Kaplici zůstalo a ti se stali cizinci ve vlastní zemi). V roce 1939 začala 2. světová válka.
Jakmile 2. světová válka skončila, Kaplice se opět stala českým městem. Němci byli vystěhováni, protože Německo bylo ve válce poraženo. Do Kaplice se začali vracet ti Češi, kteří předtím museli odejít. Zůstalo zde pouze 109 Němců, kteří za války byli proti Hitlerovi a fašistům. Do prázdných domů po Němcích se začali stěhovat jiní Češi, Slováci a Rumuni, kteří zde chtěli žít a hospodařit na své půdě, pracovat ve svých obchodech. V roce 1947 /dva roky po válce/ žilo v Kaplici pouze 1588 lidí.
Po několika letech hospodaření a budování začali v roce 1948 v Československu vládnout komunisté. Chtěli zakládat společná hospodářství, jednotná zemědělská družstva nebo státní statky. A tak začali lidem, půdu a dobytek brát. Zabavovali i majetek. Lidé, kteří se bránili, šli i do vězení, začala nesvoboda. Někteří lidé Kaplici a okolí zase opustili a přestěhovali se jinam. Ostatní zůstali a pracovali společně.
Město se rozrostlo. Postavily se nové školy, nové továrny, nová sídliště. Do Kaplice se přistěhovalo mnoho nových obyvatel. Nevýhodou bylo to, že město leželo blízko hranic. Moc cizinců ani turistů se tu neobjevovalo. Hranice s Rakouskem byla uzavřená, k vycestování bylo potřeba mnoho povolení od úředníků. Někdo vycestovat nemohl vůbec. Cesty končily nedaleko Kaplice, protože několik kilometrů od hranice začínalo hraniční pásmo. Toto pásmo střežili pohraničníci se psy a samopaly a hlídali, aby přes hranici nikdo nepřešel.
Po roce 1989 se hranice otevřela, protože revoluce dala lidem svobodu cestovat. V našem městě se zastavuje mnoho cizinců, turistů, kteří tudy projíždějí do Čech. V Kaplici nakupují, navštěvují restaurace, přespávají v hotelech a penzionech, jezdí sem na dovolenou na kola, na vodu nebo poznat krásy Novohradských hor. Ve městě vzniklo mnoho nových firem a podniků. Zlepšily se služby pro obyvatele a postavilo se nebo opravilo mnoho domů, silnic a jiných částí města.