Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226
Jaromír Nohavica
- nar. 7. června 1953 v Ostravě
- významný český folkový písničkář, textař, osobitý zpěvák, skladatel a kytarista
- hraje také na heligonku
Jaromír Nohavica pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na SŠ knihovnické v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou ad. Později začal samostatně vystupovat, v posledních letech i s kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor. Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.
Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & pop vyhodnotil jako nejlepší české album od roku 1989 Nohavicovo Divné století. Akademie populární hudby zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 Nohavicu do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích. V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí.
Bydlí v Ostravě, předtím žil v Českém Těšíně. Má ženu Martinu a dvě děti – syna Jakuba a dceru Lenku. V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble. Jeho literárním oblíbencem je Bohumil Hrabal. V únoru 2008 bylo vydáno album Ikarus, které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.
Kauza spolupráce s StB
Po odtajnění spolupracovníků StB se zjistilo, že je v těchto registrech od roku 1986 veden pod krycím jménem „Mirek“, k vynucené spolupráci se Nohavica později přiznal, později na svém webu reagoval na zprávu a prohlásil, že nikoho neudal a že StB všechna jména znala. Nalezená část souvisejícího spisu naznačuje, že Nohavica poskytoval i informace, které byly sice poměrně banální, ale podrobné a StB je všechny znát nemusela. Nohavica přesnost zápisu zpochybňuje. V listopadu 2007 média téma Nohavicovy spolupráce s StB znovu otevřela v souvislosti s novou písní Jaroslava Hutky Udavač z Těšína, ve které a v komentářích k níž Hutka odsuzuje Nohavicovu spolupráci a konkrétně donášení na Karla Kryla po jejich setkání v srpnu 1989 ve Vídni a to, že se Nohavica se svou minulostí nedostatečně veřejně vyrovnal. Nohavica však s novináři hovoří jen výjimečně, po „udavačské“ aféře dokonce vzkázal, že s tiskem komunikovat už nikdy nebude.
Dílo
- Nohavica zpívá především vlastní písně
- také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy
- sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím
- zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče
- jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyricko-epické, často však i ironizující
- Nohavica rád používá nářečí z Ostravska a okolí Těšína
- vedle písničkářské tvorby překládá Mozartovy opery do češtiny
- v roce 2006 obdržel za český překlad opery Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin
- v roce 2007 přeložil operu Don Giovani