Ktož jsú boží bojovníci
Ktoz jsu bozi boyownici, v modernějším přepisu Ktož jsú boží bojovníci, zcela moderně pak Kdo jsou boží bojovníci je jeden z nejznámějších chorálů husitské doby, kterému je někdy připisována funkce jejich jakési hymny.
Vznik chorálu
Vznik a autorství chorálu přitom v minulosti nebyly vždy zcela vyjasněny. Již téma samotné – boží bojovníci, bojovníci ve znamení Krista – se zdá být v rozporu s mírumilovnými zásady křesťanství; na druhé straně doba vzniku chorálu neležela očividně tak dlouho po konání krvavých křižáckých výprav křesťanských (božích) bojovníků do Palestiny. Přesto není doloženo, že při střetnutích husitských vojsk s nepřáteli národa tito rýmovali právě tuto hymnu.
Druhou otázkou bylo tajemství autorství tohoto chóru. Až roku 1872, po objevení tzv. Jistebnického kancionálu, se začalo vycházet z autorství kněze Jana Čapka z Klatov – tuto domněnku vyslovil jako jeden z prvních roku 1913 Zdeněk Nejedlý.
*Chorál a jeho pozdější obdoby
Husitský chorál, mající v sobě značnou dávku vlastenectví, národní identifikace a boje proti utiskovatelům, inspiroval i mnoho dalších hudebníků, kteří chorál v té či oné podobě převzali. Nejedná se přitom pouze o tradiční komponisty vážné hudby, spektrum jde přes folk až po punk a metal.
Slova chorálu
Kdož jsú boží bojovníci (poč. 20. let 15. stol.)
Ktož jsú boží bojovníci
a zákona jeho,
prostež od boha pomoci
a úfajte v něho,
že konečně vždycky s ním svítězíte.
Kristusť vám za škody stojí,
stokrát viec slibuje,
pakli kto proň život složí,
věčný mieti bude;
blaze každému, ktož na pravdě sende.
Tenť pán velíť se nebáti
záhubcí tělesných,
velíť i život složiti
pro lásku svých bližních.
Protož střelci, kopiníci
řádu rytieřského,
sudličníci a cepníci
lidu rozličného,
pomnětež všichni na pána štědrého!
Nepřátel se nelekajte,
na množstvie nehleďte,
pána svého v srdci mějte,
proň a s ním bojujte
a před nepřátely neutiekajte!
Dávno Čechové řiekali
a příslovie měli,
že podlé dobrého pána
dobrá jiezda bývá.
Vy pakosti a drabanti,
na duše pomněte,
pro lakomstvie a lúpeže
životóv netraťte
a na kořistech se nezastavujte!
Heslo všichni pamatujte,
kteréž vám vydáno,
svých hauptmanóv pozorujte,
retuj druh druhého,
hlediž a drž se každý šiku svého!
A s tiem vesele křikněte
řkúc: Na ně, hr na ně!
Bran svú rukama chutnajte,
bóh pán náš, křikněte!
Užití chorálu
V klasické skladbě
- Karel Šebor, opera Nevěsta husitská – první užití husitského chorálu v české novodobé hudbě[3]
- Bedřich Smetana, symfonické básně Tábor a Blaník – Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast se společným tématem vlast a národ jako jeden z prvních zahrnul i ideovou myšlenku husitských božích bojovníků. Nápěv chorálu se objevuje i v opeře Libuše (5. výjev Libušina proroctví v závěru opery - Žižka, Prokop Veliký a husité)
- Leoš Janáček, opera Výlety páně Broučkovy (část II, Výlet pana Broučka do XV. století)
- Josef Suk, Praga, symfonická báseň op.26 – jako předloha sloužila Sukovi báseň Svatopluka Čecha o obležení Prahy vojskem Jana Žižky; citace chorálu má být nezáměrná
- Karel Husa, Hudba pro Prahu 1968
- Zdeněk Lukáš, Malá humoreska pro klarinet, fagot a dechový orchestr
V populární skladbě
- Arakain, Chorál (1985, album Arakain 15 Vol. 1, 1997) – skupina Arakain patří k významným thrashmetalovým legendám české scény
- Daniel Landa, Ktož jste boží bojovníci (album Valčík, 1993) – po rozpadu skinheadské kapely Orlík se Daniel Landa jako sólista ujímá i tématu o husitech
- Daniel Landa, Tradice (album Chcíply dobrý víly, 1995) – druhé album, zaměřené proti lhostejnosti, věnované předkům, jako byli legionáři, piloti RAF a další
- Klíč, Pohár a kalich (album Omnia Vincit Amor, 1993) – mimo jiné husitská tematika známé renesančně folkové kapely
- Orlík, My proti nám a Vozová hradba (obě skladby na albu Miloš Frýba for president, 1990) – z repertoáru skinheadské skupiny Orlík
Mastičkář
Mastičkář je nejstarší české drama ze 14. století. Žánrově jde o veršovanou satirickou frašku, zesměšňující pochybné léčitele a poměry ve středověké Praze. Jsou známy dvě části: první tvoří vložku latinsko-české hry Tří Marií, v druhé části je obsažen ve zlomcích rukopisu několika latinsko-českých náboženských her. Děj se odehrává v prostředí středověkého trhu; základem námětu je scéna z velikonočních her. Stojí na počátku vývoje českého divadla. Hra byla kvůli obscénním scénám vykázána ven z kostelů do venkovského prostředí.
Česká hra je podle všeho adaptací latinsko-německy psané předlohy vagantského původu, která je uvedena ve sbírce poezie německých vagantů Carmina Burana.
Dějištěm je středověké tržiště. Mastičkář, nebo také jako mistr Severin, a jeho prostořeký sluha Rubín na něm rozloží krám a začnou tam vypočítávat a vychvalovat své léčebné masti. Rubín přiláká ke krámku tři Marie (Panna Maria, Máří Magdaléna a Marie, sestra Lazara), které shánějí masti k balzamování mrtvého Kristova těla. Mastičkář před jejich očima vzkřísí Abrahámova syna Izáka (opět narážka na Bibli, tentokrát na starozákonní příběh) tím, že mu poleje hýždě výkaly. Své masti chce prodat za tři hřivny zlata, ale nakonec je třem Mariím prodá jen za dvě hřivny. Jeho manželka mu nadává, že za ně mohl dostat víc. Další text není dochován.
Posledním výjevem hry je spor studenta Pustrpalka s Rubínem o to, čí rod je přednější.