Dělostřelecká tvrz Hanička
Nejsilnějším prvkem čs. opevnění byly tvrze s rozsáhlým podzemím. Mezi Bohumínem na severní Moravě a Žacléřem u Trutnova mělo být vybudováno celkem patnáct těchto mohutných staveb. Kompletně stavebně realizovat a vyzbrojit se nepodařilo do kritického září 1938 žádnou z nich, nejblíže měly k dokončenosti tvrze Smolkov, Bouda, Hůrka, Adam a Hanička.
Dělostřelecká tvrz Hanička
Své jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla v letech 1936 – 1938 jižně asi 7 kilometrů od Rokytnice v Orlických horách. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rotu pěchoty, určenou k obraně okolního překážkového systému. Hanička na podzim roku 1938 nebyla zcela vybavena, řada jejího vnitřního zařízení ještě chyběla, a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Pevnost Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu.