Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Ludvík Svoboda

foto: www.svidnik.sk

Narodil se 25. listopadu 1895 v malé vesničce Hroznatíně na Českomoravské vysočině v selské rodině, která zde několik pokolení hospodařila. Po začátku 1. světové války narukoval do rakouské armády a byl poslán na ruskou frontu. Nechtěl bojovat v rakouské armádě za Rakousko-uherskou monarchii, a tak brzy po příjezdu na frontu přešel do ruského zajetí. Vstoupil do 1. československého střeleckého pluku, s nímž se zúčastnil bojů proti rakouské a německé armádě u Zborova a Bachmače, byl s ním v bojích o sibiřskou magistrálu.

Po skončení 1. světové války pokračoval ve vojenské kariéře v československé armádě. Po okupaci odešel v červnu 1939 do Polska a vstoupil tam do československé vojenské jednotky. Před vítězící německou armádou ustoupila čs. jednotka, aby unikla zajetí, na východ k Sovětům. Ti přijali československé vojáky jako vojenskou jednotku a v internačním táboře jim umožnili žit podle svých vojenských zvyklostí a konat výcvik.

foto: www.vojsko.net

V prosinci 1941 vznikla v Buzuluku samostatná československá vojenská jednotka – polní prapor. Po skončení výcviku byl prapor odeslán na frontu a v březnu 1943 téměř tisíc čs. vojáků pod velením plukovníka Svobody podstoupilo svůj první boj proti útočícím Němcům u Sokolova. Do jednotky vstupovali další Čechoslováci, žijící na území Sovětského svazu. Ze sílící jednotky se stal 1. československý armádní sbor, v němž Ludvík Svoboda velel 1. brigádě.

Po bojích na Ukrajině sbor přešel se sovětskou armádou Karpaty a 6. října 1944 vstoupil na československé území, osvobozoval Slovensko a Moravu.

V dubnu 1945 byl Ludvík Svoboda jmenován ministrem národní obrany v nově ustanovené, tzv. Košické vládě. Tím byl až do roku 1950. Byl náčelníkem vojenské akademie, poslancem Národního shromáždění.

V roce 1968 byl zvolen prezidentem republiky a tuto funkci zastával až do roku 1975, kdy onemocněl.

Ludvík Svoboda zemřel 20.9.1979

zpět zahraniční odboj