Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Karpatsko – dukelská operace

V srpnu roku 1944 vypuklo na Slovensku národní povstání. Na naléhavou žádost československé vlády a prezidenta Beneše sovětská vláda rozhodla o neodkladné pomoci slovenským povstalcům přímou vojenskou akcí. Toto rozhodnutí bylo zdůvodněno především a jedině politickými důvody. Bylo to v duchu nedávno uzavřené československo - sovětské smlouvy. Nejkratší směr k povstalcům vedl přes Karpaty.

Přechod těchto hor s ohledem na nesnadnost jejich dobytí nebyl původně v plánu sovětského velení. K přípravě této vojensky složité Karpatsko-Dukelské operace velitel Ukrajinského frontu, maršál Koněv, dostal jen několik dnů. První armádní sbor, vzhledem k tomu, že šlo o československé území, byl přesunut směrem na Dukelský průsmyk. Průchod přes Karpaty sliboval, že nebude lehký. Jeho rychlé a úspěšné provedení mělo být podpořeno dvěma slovenskými divizemi, které však Němci odzbrojili. Fašisté, kteří očekávali útok z této strany, byli pány vrchů, měli na nich vybudovanou silnou obranu. Útočit v takových podmínkách je vždycky velmi nesnadné.

Neočekávaně boje o přechod Karpat se protáhly na plných 80 dnů. Na všech kopcích stál maskovaný nepřítel, který plně využíval výhod horských vrchů, útočníka měl jako na dlani, každá schůdná a sjízdná cesta byla zaminovaná, hluboké a neprůchodné lesy, mimořádně deštivé počasí, nedovolovaly žádoucí postup a rozvinutí tanků, ani nasazení děl ve větším množství. Tíha ležela na pěchotě. Bojovalo se o každý vršek, na mnoha místech doslova o každý metr půdy.

V prvních dvou dnech utrpěl sbor zbytečně velké ztráty. Maršál Koněv odvolal velitele sboru gen. Kratochvíla z důvodu, že nezvládl velení sboru, neorganizoval sbor a nevelel jednotkám. Důvěru k velení v tu chvíli ztratili i vojáci. Velením sboru pověřil se souhlasem J.V. Stalina generála Svobodu. Tato změna byla dodatečně potvrzena československou vládou. Byl již zkušeným a osvědčeným frontovým velitelem. Okamžitě učinil všechna opatření, aby se operace zdárně vyvíjela. Vojáci, kteří mu jako veliteli důvěřovali, s uspokojením přijali jeho jmenování. Nejednou šel za vojáky na nejohroženější úsek, aby je povzbudil. Pod jeho velením vstoupili českoslovenští vojáci po měsíci nepředstavitelně tuhých bojů v Karpatech na Dukelském průsmyku prvně na půdu své vlasti. Bylo to 6. října 1944.

„Jsme neskonale šťastni, že jsme nepřihlíželi nečinně, až nás osvobodí jiní, ale sami přiložili ruce k dílu. Teď, když se nám dostalo možnosti návrat domů si vybojovat, budeme plně vychutnávat dar svobody. Myslím, že mezi tím, co dnes cítím já a každý voják jednotky, které velím, není nejmenšího rozdílu. Nikdy jsme si nebyli tak blízcí jako dnes.“ Ludvík Svoboda

foto: www.army.cz

V Karpatsko-dukelské operaci, v období od 8. září 1944 do 27. listopadu 1944 zahynulo nebo se zranilo až 85 000 sovětských a 6 500 československých bojovníků.

zpět zahraniční odboj