Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Oliver Cromwel



0

Oliver Cromwell se narodil 25. dubna 1599 v rodině puritánského šlechtice Roberta Cromwella v Huntingdonu. Přestože se toho o Oliverově dětství příliš neví, jedna událost je doložena téměř jistě. Když byl po smrti královny Alžběty roku 1603 pozván na trůn skotský král Jakub, jeho cesta do Londýna vedla právě přes panství Huntingdon, kde se zastavil u významného šlechtice Olivera Cromwella (Oliverův strýc). Slavnosti se účastnili i ostatní členové Cromwellova rodu. Jedna z legend vypráví, že malý Oliver si počíhal v zahradě na Jakubova syna, budoucího krále Karla I. a zbil ho. To bylo prý první setkání Karla s mužem, který se přičinil o to, aby Karel skončil na popravišti.

Oliver Cromwel,
foto http://cs.wikipedia.org

Svou ženu Alžbětu (pocházela z rodiny bohatého obchodníka s kožešinami) poznal v Londýně, kde absolvoval právnické školení. Během let 1621-1626 se jim narodili Robert, Oliver, Richard a dcera Brigite. V roce 1628 byl zvolen do parlamentu za hrabství Huntingdon. 2. března 1628 král Karel I. parlament rozpustil. Po této spolu s řadou ostatních zemanů a sedláků odmítl povýšení do rytířského stavu, které král Karel I. za vysokou úplatu nabízel a raději zaplatil vysokou pokutu za urážku majestátu. V květnu 1631 prodal panství Huntingdon. Najal si pastviny u městečka St. Ives a věnoval se zde chovu ovcí a dobytka. V roce 1637 se král Karel I. cítil silný natolik, že se pokusil ve Skotsku prosadit anglikánské zásady => anglická revoluce. Od října 1640 Cromwell zasedal v tzv. Dlouhém parlamentu za hrabství Cambridge.

Dne 14. ledna 1642 navrhl Cromwell mobilizaci proti králi. Král byl na počátku ve výhodě. Parlament musel nejprve sehnat peníze. Cromwell byl mezi prvními kteří přispěli. Sám naverboval 60-členný jízdní oddíl a připojil se k parlamentnímu vojsku. První bitva skončila nerozhodně, po ní se stáhlo parlamentní vojsko do Londýna a Cromwell usídlil v Cambridgi. Začal opevňovat město a shromažďovat a trénovat vojsko. Z jeho 60-členného oddílu se stal 600-členný pluk a z kapitána Cromwella byl rázem plukovník Cromwell. Vedením oddílů pověřoval zbožné muže ale i neurozené. Mám raději kapitána ve vyrudlém kabátci, jenž ví za co bojuje, jenž miluje své poslání, než to, co nazýváte gentlemanem a co není ničím víc. 2. června 1644 bitva u Marston Mooru- královská vojska poražena a počátkem roku 1645 se parlament rozhodl reformovat armádu. Tak začala vznikat armáda nového typu. Cromwellovi náležela role velitele jízdy. 14. 6. 1645 v bitvě u Naseby byla královská vojska zničena. Roku 1646 válka skončila a po popravě krále se Anglie stala republikou. Cromwell byl jmenován vrchním velitelem a nejvyšším správním velitelem v Irsku. Zde působil do léta 1650. V roce 1653 se prohlubují rozpory mezi armádou a parlamentem. Ten se snaží prosadit zákon o volbách do parlamentu, který chtěli projednávat za Cromwellovi nepřítomnosti, ale ten se to dozvěděl, vtrhnul s oddílem vojáků do parlamentu a rozpustil ho.V červenci byl sestaven nový parlament, ale ten svou působnost sám ukončil v prosinci, kdy poslanci složili své mandáty.

V období těsně před rozpuštěním parlamentu se na Cromwella sypala kritika ze všech stran. Při Cromwellovi však stála armáda, a to rozhodovalo. 16.12. 1653 se stal protektorem. V srpnu roku 1655 Anglii rozdělil na 12 obvodů. V čele každého obvodu stál jeden z Cromwellových generálů, který se staral o místní správu. Byly zakázány souboje, zavedeny tresty za opilství, byli zakázáni potulní muzikanti, dostihy a vůbec řada zdrojů veřejné zábavy tehdejší Anglie. Ačkoliv byl tento systém vlády úspěšný, zvedla se proti němu velká vlna odporu. Své snahy o vytvoření nábožensky tolerantní společnosti, podpořil povoláním židů zpět do Anglie v prosinci 1655.. Roku 1656 byl zvolen nový parlament, který se ke Cromwellovy stavěl mnohem příznivěji než předešlý. Nabídl Cromwellovy královský titul. Ten odmítl, ale dne 26.6 1657 byl uveden znovu do úřadu protektora s okázalým královským ceremoniálem. Toto byla zřejmě poslední radostná událost jeho života. Dále následovala řada zklamání a nezdarů. Zhroutily se státní finance. Když zemřel, dluh se blížil 2 milionům. Další zklamání utrpěl na počátku roku 1658, kdy se znovu sešel parlament a opozice proti Cromwellovi prosadila opatření na omezení jeho moci. Na jaře Cromwell opět parlament rozpustil, ale stárnul a ubývali mu síly a jeho pověstná energie. Poslední ránu mu zasadila smrt jeho nejmilejší dcery Alžběty v létě 1648. 21. srpna dostal malárii. V noci z 2. na 3. září zemřel. Těsně před svou smrtí stanovil jako svého nástupce svého syna Roberta. Ten vládl pouze do roku 1660, kdy na trůn opět nastoupili Stuartovci (král Karel II.).