Bitva na Bílé hoře, 8. listopad 1620
Češi si zvolili za svého panovníka Fridricha Falckého (1619 – 1620), zvaného zimní král. Došlo k válce mezi Habsburskou a stavovskou armádou. Vzhledem k tomu, že byl zeťem anglického krále Jakuba I., očekávali čeští stavové pomoc. Obě strany hledaly spojence. Papež byl ochoten podporovat Ferdinanda finančně, kdežto Polsko, Španělsko i Francie vojensky. Na straně Ferdinanda byla celá katolická Evropa. Ferdinand byl na válku lépe připraven. V čele vojska byl bavorský vévoda Maxmilián, který vtrhl do Čech. Stavovské vojsko ustupovalo až k Praze, na Bílou horu. Tam si české vojsko stavělo opevnění. 8. listopadu 1620 po poledni byl zahájen útok na levé křídlo české armády, kterému velel hrabě Thurn. Brzy na to začal pluk po pluku ustupovat. Polští jezdci donutili uherské jezdce též k ústupu. Pouze moravský oddíl pod vedením Jindřicha Šlika vydržel u obory Hvězda do poslední chvíle. Půl druhé hodiny trvala bitva, kdy stavovské vojsko bylo poraženo. Fridrich Falcký utekl ze země.