Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226


Albrecht z Valdštejna


  • vynikající vojevůdce, původně člen jednoty bratrské
  • během českého stavovského povstání přeběhl na druhou stranu
    • stal se katolíkem
  • zbohatl na konfiskacích majetku po porážce povstání
    • v severovýchodních Čechách vytvořil Frýdlantské vévodství, hlavní město Jičín
    • měl právo razit vlastní mince, podporoval zemědělství, obchod, řemesla
    • na svém panství zakazoval násilné převádění na katolickou víru
  • ve třicetileté válce vyzbrojil pro Ferdinanda II. stotisícovou armádu
    • porazil Dány
    • stal se Ferdinandovým vojenským velitelem na moři i na souši
  • 1634 byl podezírán ze zrady k císaři, a proto byl v Chebu zavražděn

Albrecht z Valdštejna
foto: www.pragueout.cz

Pravda je však zřejmě daleko přízemnější. Už v dobových zápisech se hovoří o jeho „uherské nemoci“, kterou byla s pravděpodobností rovnající se jistotě syfilis.Toto onemocnění si zřejmě přivezl z některého uherského tažení. Zřejmě od roku 1630 trpěl třetím stádiem této choroby (poruchy osobnosti, demence,). Valdštejn často prováděl horečná a zcela nesmyslná rozhodnutí, nebyl schopen souvislého uvažování, nesmyslně a radikálně měnil své příkazy atp. Jeho „chebská anabáze“ byla téměř nepochybně snahou „nezemřít v posteli“, ale v boji, neboť jako voják tělem i duší v žádném případě nechtěl připustit, aby neskonal hrdinskou smrtí… (jeho kroky je však nutno také vnímat ve světle uposlechnutí příznivé věštby jeho dvorního astrologa Vlacha Seniho, k níž tenkrát došlo, tj. kolem roku 1630, resp. po jeho prvním odvolání z funkce císařem. Otázka, zda zradil císaře, je složitá, neboť jako vrchní velitel měl plné právo vyjednávat s protivníkovou stranou. Císaři však zřejmě bylo potřeba předložit pádný argument pro omezení jeho vlivu, který byl značný a sám o sobě byl trnem v oku mnoha lidem. Navíc se i vojenské schopnosti s postupujícím průběhem choroby značně snižovaly, což jeho političtí protivníci u vídeňského dvora také chápali jako potvrzení dohadů o jeho zradě.

Albrecht z Valdštejna, Wikipedie