Babylónská věž
Babylón, hlavní město jižní Mezopotámie (jeho ruiny leží 88 km jižně od Bagdádu) byl založen již v akkadském období. Svůj největší význam získal v starobabylónském období za Chamurabiho (1792 - 1750 př. n. l.). V roce roce 1570 př. n. l. přešla vláda nad městem od Amorejců ke Kassitům, kteří tak založili druhou (střední) babylónskou dynastii (1595 - 1157 př.n.l.). Během ní byl Babyón největším městem na světě. Po pádu druhé dynastie nastalo období zmatků a politického vakua. Po většinu času byl Babylón pod asyrskou nadvládou. V letech 689 př. n. l. byl vypálený. Novobabylónská říše byla založena 656 př. n.l. s centrem v Babylónu. Byl zde jeden z divů světa - visuté zahrady Semiramidiny. Babylón byl roku 539 př. n. l. dobyt Peršany, roku 331 př. n. l. Alexandrem Velikým, který z něj učinil své budoucí sídlo. Význam Babylónu skončil vybudováním Seleukeie na Tigridu.