Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226

Kartágo

V místech, kde dnes leží Libanon, byla ve starověku země Foinikie (Fénicie). Na východě území ohraničoval horský masív, na západě Středozemní moře. Féničané byli dobří obchodníci, kteří cestovali po Středomoří a z obchodu bohatli. Vyráběli sklo, tkali a barvili látky, stavěli lodě a hledali země, se kterými by mohli obchodovat. Kontrolovali Sardinii, jižní Sicílii a Baleáry. Roku 814 př. n. l. založili na výběžku afrického břehu proti Sicílii novou osadu, která nesla název Kartágo. Římané později obyvatele Kartága nazývali Punové.

Mezi Řeky, Římany a Kartaginci byly neustálé boje o oblasti vlivu. Kolem roku 509 př. n. l. vyla uzavřena údajně první smlouva mezi Kartágem a Římem. První skutečná smlouva mezi Kartágem a Římem pochází z roku 348 př. n. l. Podle ní Kartágo mělo vliv na Sardinii a v Africe, Řím v Itálii. Postavení Sicílie nebylo upraveno, což vyvolalo pozdější problémy. O sféru vlivu se střetl Řím s Kartágem celkem třikrát ve válkách, které se nazývají punské.

První punská válka

První punská válka (264 – 241 př. n. l.) zlomila kartaginskou nadvládu na moři. Kartaginci měli sice více lodí, než Římané, ale byly přizpůsobeny spíše obchodování. Římané s menším počtem lodí válečných donutili Kartágo ke kapitulaci a splnění podmínek. Kartaginci museli vyklidit všechny ostrovy mezi Itálií a Sicílií a zaplatit během 10 let Římu sumu 3200 talentů. Hodnota jednoho talentu byla 26 kilogramů stříbra. Kartaginci měli tedy zaplatit 83 200 kg stříbra.

Druhá punská válka

Na jaře roku 218 př. n. l. podnikl velitel kartaginského vojska Hanibal tažení do dnešního Španělska a Francie. Na podzim s 60 tisíci muži a 40 slony za cenu velkých ztrát překročil Alpy a táhl na jih Itálie. Během 15 let vybojoval četná vítězství, ale na Řím nezaútočil, protože od Kartága neměl dostatečnou podporu. Roku 202 př. n. l. se musel vrátit do Afriky, kde u v bitvě Zamy utrpěl rozhodující porážku druhé punské války (218 př. n. l. – 201 př. n. l.) S. Na Kartágo byly uvalena další podmínky, mimo jiné zaplatit 262 kilogramů stříbra.

Třetí punská válka

Po padesáti letech od skončení druhé punské války končíval římský senátor Marcus Porcius Cato každou svou řeč slovy: „Ostatně mám za to, že Kartágo musí být zničeno.“ K naplnění této věty došlo na konci třetí punské války v letech 149 – 146 př. n. l. Záminkou bylo napadení sousedního krále a spojence Říma kartaginským vojevůdcem Hasdrubalem. Kartágo se bránilo výpadům, Řím toto počínání vyhodnotil jako porušení příměří. V té době podstatně silnější Řím uvalil na Kartágo požadavek vydat všechny zbraně a lodě. Po jejich přijetí Řím požadoval, aby Kartaginci zbořili své město. Po dvou letech války Publius Cornelius Scipio město uzavřel, vyhladověl, vypálil a půdu zničil solí. Kartágo bylo vymazáno z map.