Výukové materiály ZŠ Kaplice, Školní 226


Křesťanství

Křesťanství je monoteistické náboženství, nejrozšířenější na světě. Je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazareta, kterého chápe jako mesiáše (Krista), spasitele světa, Božího syna a samotného Boha.

Křesťanství vzniklo z židovství na území Palestiny, kde Ježíš působil. Toto působení a počátky křesťanství zachycuje Nový zákon, mladší část křesťanské Bible.

Historie

Vznik křesťanství

Další vývoj křesťanství

Dnešní křesťanství

Křesťanské svátky a symboly

Svátek

Souvisí se slovem svatý, světit. Mezi nejvýznamnější křesťanské svátky v roce patří Boží hod Velikonoční, Boží hod Svatodušní a Boží hod Vánoční. Všechny se vztahují k podstatným částem života Ježíše Krista.

Slavnost

Souvisí se slovem slavný, oslavovat. V církevním roce je jich mnoho, vztahují se především k Matce Boží Panně Marii (1.1., 15.8.). Dále např. slavnost Třech Králů (6.1. – Zjevení Páně), dále slavnosti související s Nejsvětější Trojicí, Těla a Krve Páně (lidově Boží tělo), Ježíše Krista Krále (na konci církevního roku)

Svátky světců a světic

Světec

Člověk, který žije svůj normální život, jenž se v určitém okamžiku úplně změní. Do tohoto života vstoupí Bůh. Člověk pocítí, že ho Bůh má rád a pokouší se svým způsobem předávat tuto lásku druhým lidem. Často se musí smířit s osamělostí, osočováním a dokonce někdy nepochopený zemře. Pro mnoho lidí se však jeho smrt stane důležitým znamením, že mocní utlačovatelé tohoto světa dokážou sice zničit lidský život, nemohou však zabít dobrou myšlenku nebo dokonce lásku mezi lidmi. Každý ze světců má nějakou myšlenku, kterou dokáže uvést v život a zapálit pro ni další lidi.

Několik příkladů nejvýznamnějších světců

Symbol

Etymologicky pochází slovo symbol z řeckého samballein - spojovat dohromady. Původně to bylo poznávací znamení, předmět rozříznutý na dvě části, jejichž přiblížení umožňovalo vlastníkům v každé části poznat, že jsou si blízcí jako dva bratři a podle toho se přivítat, i když se předtím nikdy neviděli.

V symbolu se setkává vždy jedno s druhým: tvar a idea, popředí a pozadí, zjevné a skryté, vědomé a nevědomé, tělo a duše, světské a božské. Symbolické může být pouze to, co jednou daností otevírá jinou danost. Symboly tedy nelze definovat racionálně. Z téhož důvodu nelze symboly ani svévolně vytvářet. Během svého vzniku jsou formovány různými silami lidského ducha: vždy zde spoluúčinkují vědomé a nevědomé struktury, vzorové obrazy a praobrazy. Dospět do vnitřního rozměru symbolu vyžaduje vnitřní smysl pro symbol, který je nezbytnou podmínkou pro to, abychom je mohli dobře chápat a mohli s nimi správně zacházet.

Příklady křesťanských symbolů: