Historie
V místech, kde dnes leží Libanon, byla ve starověku země Foinikie (Fénicie). Na východě území ohraničoval horský masív, na západě Středozemní moře. Féničané byli dobří obchodníci, kteří cestovali po Středomoří a z obchodu bohatli. Vyráběli sklo, tkali a barvili látky, stavěli lodě a hledali země, se kterými by mohli obchodovat. Kontrolovali Sardinii, jižní Sicílii a Baleáry. Roku 814 př. n. l. založili na výběžku afrického břehu proti Sicílii novou osadu, která nesla název Kartágo. Římané později obyvatele Kartága nazývali Punové.
Mezi Řeky, Římany a Kartaginci byly neustálé boje o oblasti vlivu. Kolem roku 509 př. n. l. vyla uzavřena údajně první smlouva mezi Kartágem a Římem. První skutečná smlouva mezi Kartágem a Římem pochází z roku 348 př. n. l. Podle ní Kartágo mělo vliv na Sardinii a v Africe, Řím v Itálii. Postavení Sicílie nebylo upraveno, což vyvolalo pozdější problémy. O sféru vlivu se střetl Řím s Kartágem celkem třikrát ve válkách, které se nazývají punské.
Punské války
První punská válka 264 – 241 př. n. l.
První punská válka zlomila kartaginskou nadvládu na moři. Kartaginci měli sice více lodí, než Římané, ale byly přizpůsobeny spíše obchodování. Římané s menším počtem lodí válečných donutili Kartágo ke kapitulaci a splnění podmínek. Kartaginci museli vyklidit všechny ostrovy mezi Itálií a Sicílií a zaplatit během 10 let Římu sumu 3200 talentů. Hodnota jednoho talentu byla 26 kilogramů stříbra. Kartaginci měli tedy zaplatit 83 200 kg stříbra.
- Kartágo bylo velmi prosperující stát, dalo se zde koupit zboží z celého tehdy známého světa
- spolu s Římem bylo bylo největší velmocí ve Středomoří
- válka o Sicílii - kdo ovládá Sicílii, ovládá nejdůležitější obchodní cesty
- kartaginské armádě velel Hamilkar
- Kartaginci měli výraznou převahu na moři
- disponovali válečnými loděmi qinqerena s bronzovou přídí
- 420 námořníků
- veslaři byli ve třech podlažích
- lodě byly schopné prorazit a potopit římské lodě
- Římanům se podařilo získat kartaginskou loď, rozebrat a okopírovat
- síly na moři se vyrovnali
- 10. března 241 př. n. l. bitva u ostrovů západně od Sicílie
- Hamilkar v té době bojoval na Sicílii
- válečné lodě byly naloženy i potravinami pro Hamilkarovu armádu, proto příliš těžké
- Římani byli ve výhodě a zvítězili, Hamilkar kapituloval a stáhl se do Kartága
- Řím ovládl veškeré ostrovy ve Středomoří
- roku 237 př. n. l. vstoupil Hamilkar do Španělska a po 9 letech byl zabit v bitvě s místním kmenem
Druhá punská válka 218 př. n. l. – 201 př. n. l.
Na jaře roku 218 př. n. l. podnikl velitel kartaginského vojska Hanibal tažení do dnešního Španělska a Francie. Na podzim s 60 tisíci muži a 40 slony za cenu velkých ztrát překročil Alpy a táhl na jih Itálie. Během 15 let vybojoval četná vítězství, ale na Řím nezaútočil, protože od Kartága neměl dostatečnou podporu. Roku 202 př. n. l. se musel vrátit do Afriky, kde u v bitvě Zamy utrpěl rozhodující porážku druhé punské války (218 př. n. l. – 201 př. n. l.). Na Kartágo byly uvaleny další podmínky, mimo jiné zaplatit 262 kilogramů stříbra.
- Hamilkarův syn Hanibal byl bychováván k nenávisti k Římu
- roku 218 př. n. l. se vydal s armádou a slony na Řím severní cestou přes Galii (dnešní Francie) a Alpy
- první velká překážka bylo překročení Rýna
- přes řeku se dostal na vorech dlouhých 60 m a 15 m širokých
- druhá překážka byly Alpy
- aby mohl se slony projít, vybudoval ve skalách průchody
- do skály vysekali štěrbiny, do nich nacpali dřevo a zapáli
- do rozpálených štěrbin nalili roztavenou oce, což vedlo k rozpadu skal
- roku 216 př. n. l. první velká bitva
- 50 tis. Hanibalových mužů zničilo římskou armádu s 90 tis. vojáky
- na bojišti zůstalo 70 tis. mrtvých Římanů
- 13 let Hanibal vedl vítězné bitvy v okolí Říma, přímou bitvu o Řím nikdy nesvedl
- roku 204 př. n. l. zaútočil Řím na Kartágo, Hanibal se vrací do Kartága
- Kartaginci poraženi, Hanibal vyhnán, spáchal sebevraždu na území dnešního Turecka
- Kartágu zůstalo pouze území v blízkosti města
Třetí punská válka 149 – 146 př. n. l.
Po padesáti letech od skončení druhé punské války končíval římský senátor Marcus Porcius Cato každou svou řeč slovy: „Ostatně mám za to, že Kartágo musí být zničeno.“ K naplnění této věty došlo na konci třetí punské války v letech 149 – 146 př. n. l. Záminkou bylo napadení sousedního krále a spojence Říma kartaginským vojevůdcem Hasdrubalem. Kartágo se bránilo výpadům, Řím toto počínání vyhodnotil jako porušení příměří. V té době podstatně silnější Řím uvalil na Kartágo požadavek vydat všechny zbraně a lodě. Po jejich přijetí Řím požadoval, aby Kartaginci zbořili své město. Po dvou letech války Publius Cornelius Scipio město uzavřel, vyhladověl, vypálil a půdu zničil solí. Kartágo bylo vymazáno z map.
- Kartágo se po letech zase začalo rozvíjet
- byla to největší pevnost tehdejšího světa
- 40 kilometrů vnějšího opevnění, vnitřní zeď byla 13 metrů vysoká a 9 metrů široká
- nesmělo bez souhlasu Říma vést jakékoliv války
- římský senátor Marcus Porcius Cato usoudil po návštěvě Kartága, že by Řím mohl být ohrožen
- roku 149 př. n. l. začali Římané Kartágo obléhat
- Římanův velel Scipio, Kartagincům Hasdrubal
- po 3 letech obléhání bylo Kartágo dobyto
- počet obyvatel klesl z 500 tis. na 50 tis., kdo přežil, byl prodán do otroctví
- Kartágo bylo vypáleno a srovnáno se zemí
- téhož roku 149 př. n. l. Římané ovládli i Korint, zůstala jediná mocnost
- Středozemní moře se stalo "vnitrostátním římským jezerem"